V roce 1997
se skupina několika lidí z Chebu rozhodla vytvořit společenství, ve kterém by mohli nacházet vzájemné přijetí a lásku oni i lidé z jejich města.
Uvědomovali si vlastní nedokonalost a zranění nasbíraná za celý život. S nadějí v Krista, a v jeho ochotu sklánět se k člověku navzdory jeho nedokonalostem, se však odvážili začít hledat, co skutečně znamená být církví.
Víra
v Krista
nám bylo ukázáno, jak důležité je odpouštět a jak důležité je odpuštění také přijímat. Jsme nedokonalí a chybující lidé. Ale právě v naší nedokonalosti je to Kristus, kdo přichází a volá nás k sobě. Jedině on je tím, kolem koho se církev formuje. Jen jeho příběh nám může zjevit pravdu o nás samých a může se nakonec stát i naším příběhem.
Když společně přistupujeme k Večeři Páně, cvičíme se ve schopnosti odpouštět a odpuštění přijímat. Máme společenství, ve kterém se i drobná nedělní událost, jakou je Večeře Páně, stává příležitostí otevřít oči směrem k Hospodinu. Hospodin koná v tomto světě a my chceme být součástí Jeho konání. Pokud se naučíme odpouštět lidem shromážděným okolo Pánova stolu, můžeme se učit odpouštět i těm, kteří s námi sedí u stolu snídaňového či pracovního.
(texty jsou inspirovány dílem Stanleyho Hauerwase)
kázání
archiv kázání
